Chemical Brothers - Push The Button
21. 4. 2007
Je zvláštní, že když se objeví kapela, která nějakým způsobem předurčí vývoj hudebního stylu a je kritiky označována za "progresivní skupinu", očekává se od ní již navždy obdobný přístup. Toto album Chemical Brothers rozhodně nelze považovat za progresivní. Lze však s klidem označit za hlupáky všechny ty, kteří to dvojici muzikantů vyčítají a tvrdí, že nahrávka Push The Button je špatná - a to jen proto, že zrovna neposunuje vývoj taneční hudby o nějakých pět či šest let kupředu.
Chemical Brothers vydali vynikající poslechovou desku, která se může pochlubit výborným hitovým potenciálem a především pak znovunabytou energičností a dravostí, kterou mohl posluchač na jejich předchozí nahrávce třeba postrádat. Push The Button se drží osvědčeného skladatelského modelu, který kapelu proslavil, a možná právě to některým publicistům vadí. Hutná rytmika, občas smíchaná s kytarovými efekty, nabasované linky a v pozadí vokál - to je recept téhle kapely na složení hitu.
Hned v úvodní Galvanize (letního hitu, z něhož pochází inspirace pro název alba) nenechává kapela nikoho v obavách, že ztratila inspiraci a nesnaží se dělat něco nového. Veze se tak trochu v trendu hip hopové hudby, který si osvojila spousta jiných kapel, aniž předtím měla s tímto stylem něco do činění. V podaní Chemical Brothers se vokálně i textově jedná poměrně o banální záležitost , která však svoji vyjímečnost získává po zvukové stránce. Samplované smyčky elektronických efektů dělají z téhle skladby nadupanou záležitost. Kapela si opět vesele pohrává s mícháním různých stylů, největší důraz však kladou na taneční rytmiku a přidané vokály. Řadit skupinu do nějaké předem vyznačené škatulky i tentokrát není nikterak jednoduché, protože soubor opět koketuje s popovými i rockovými prvky. V některých písničkách lze dokonce identifikovat zvukové podklady od Kraftwerk, či mnohem novějších Daft Punk. Push The Button opravdu nepřináší nic nového, ale je to příjemná poslechová deska, která dokáže velmi dlouho bavit.
8/10
Chemical Brothers vydali vynikající poslechovou desku, která se může pochlubit výborným hitovým potenciálem a především pak znovunabytou energičností a dravostí, kterou mohl posluchač na jejich předchozí nahrávce třeba postrádat. Push The Button se drží osvědčeného skladatelského modelu, který kapelu proslavil, a možná právě to některým publicistům vadí. Hutná rytmika, občas smíchaná s kytarovými efekty, nabasované linky a v pozadí vokál - to je recept téhle kapely na složení hitu.
Hned v úvodní Galvanize (letního hitu, z něhož pochází inspirace pro název alba) nenechává kapela nikoho v obavách, že ztratila inspiraci a nesnaží se dělat něco nového. Veze se tak trochu v trendu hip hopové hudby, který si osvojila spousta jiných kapel, aniž předtím měla s tímto stylem něco do činění. V podaní Chemical Brothers se vokálně i textově jedná poměrně o banální záležitost , která však svoji vyjímečnost získává po zvukové stránce. Samplované smyčky elektronických efektů dělají z téhle skladby nadupanou záležitost. Kapela si opět vesele pohrává s mícháním různých stylů, největší důraz však kladou na taneční rytmiku a přidané vokály. Řadit skupinu do nějaké předem vyznačené škatulky i tentokrát není nikterak jednoduché, protože soubor opět koketuje s popovými i rockovými prvky. V některých písničkách lze dokonce identifikovat zvukové podklady od Kraftwerk, či mnohem novějších Daft Punk. Push The Button opravdu nepřináší nic nového, ale je to příjemná poslechová deska, která dokáže velmi dlouho bavit.
8/10
Galvanize
Believe
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář