Arcade Fire - Neon Bible
21. 4. 2007
V Montrealu se třejmě hraje nejfajnovější muzika současnosti. Před dvěma lety debutovali Arcade Fire s koncepční deskou Funeral a na první pohled to jako velký průlom nevypadalo. Kapela s image kavárenských intelektuálů hrála směsici amerického folklóru, power country, rock´n´rollu a post-punku ovlivněného Davidem Bowiem, Talking Heads i Crime and the City Solution, a pro masová média zněla přinejmenším podivně, nestravitelně.
Ta hudba však rostla s každým dalším poslechem, protože kromě originálního zvuku nabízela i vnitřní sílu - skrytou hitmakerskou kreativitu. Popularita Arcade Fire je nefalšovaná, generovaná zespodu. Když je velká rádia a PR oddělení šmahem odepsala coby kuriozitu, posluchači si vytleskávali přídavky. A tak se stalo, že to, co vypadalo na začátku onoho roku jako snobské dílo, na jeho konci suverénně vyhrálo řadu prestižních anket. K tomu nestačí kalkul ani štěstí, k tomu v dnešním zmanipulovaném světě médií potřebujete opravdu obrovskou dávku talentu.
Neon Bible zachovává mnohé půvaby debutu. Písně rozvíjející se jako květy ve složitých, a přesto líbivých aranžích, umění zvukové rozmanitosti v nenásilném použití nečekaných nástrojů i neomylný cit pro zpěvnou písničku. Na rozdíl od svého předchůdce jde však více "obyčejnému" posluchači naproti. Nemaskuje inspirační zdroje komplikovanou kamufláží, je věrnější tradici. V tomto ohledu může být snad pro onoho snoba zklamáním. Ten se totiž bude instinktivně cítit ohrožen - Arcade Fire by se mohli začít líbit opravdu širokým masám - není včas vzít nohy na ramena? Jenže i Neon Bible dozrává, i když z opačného směru. Když slyšíte Black Mirror, můžete být jako fajnšmekr až zděšen jejím potemnělým půvabem. Účinkuje přímočaře, máte pocit, že jí rozumíte napoprvé a kladete si otázku, zda to nejsou varovné příznaky určité mělkosti. Druhý poslech je kritický, může převážit zklamání, že již skutečně není co objevovat. Pak to ale přijde - začnete zjišťovat, že to, co působilo "primitivně", je ve skutečnosti mnohem rafinovanější. Gradace je tedy přesně opačná než u Funeral. Od jednoduchosti ke složitému. A to platí téměř pro všechny skladby tohoto mimořádně vyrovnaného alba.
Možná se časem přece jen shodneme, že nedosahuje geniality jedničky, ale na otázku, zda jde o potvrzení obrovského talentu Arcade Fire, si můžeme odpovědět již teď: Ano.
9/10
Ta hudba však rostla s každým dalším poslechem, protože kromě originálního zvuku nabízela i vnitřní sílu - skrytou hitmakerskou kreativitu. Popularita Arcade Fire je nefalšovaná, generovaná zespodu. Když je velká rádia a PR oddělení šmahem odepsala coby kuriozitu, posluchači si vytleskávali přídavky. A tak se stalo, že to, co vypadalo na začátku onoho roku jako snobské dílo, na jeho konci suverénně vyhrálo řadu prestižních anket. K tomu nestačí kalkul ani štěstí, k tomu v dnešním zmanipulovaném světě médií potřebujete opravdu obrovskou dávku talentu.
Neon Bible zachovává mnohé půvaby debutu. Písně rozvíjející se jako květy ve složitých, a přesto líbivých aranžích, umění zvukové rozmanitosti v nenásilném použití nečekaných nástrojů i neomylný cit pro zpěvnou písničku. Na rozdíl od svého předchůdce jde však více "obyčejnému" posluchači naproti. Nemaskuje inspirační zdroje komplikovanou kamufláží, je věrnější tradici. V tomto ohledu může být snad pro onoho snoba zklamáním. Ten se totiž bude instinktivně cítit ohrožen - Arcade Fire by se mohli začít líbit opravdu širokým masám - není včas vzít nohy na ramena? Jenže i Neon Bible dozrává, i když z opačného směru. Když slyšíte Black Mirror, můžete být jako fajnšmekr až zděšen jejím potemnělým půvabem. Účinkuje přímočaře, máte pocit, že jí rozumíte napoprvé a kladete si otázku, zda to nejsou varovné příznaky určité mělkosti. Druhý poslech je kritický, může převážit zklamání, že již skutečně není co objevovat. Pak to ale přijde - začnete zjišťovat, že to, co působilo "primitivně", je ve skutečnosti mnohem rafinovanější. Gradace je tedy přesně opačná než u Funeral. Od jednoduchosti ke složitému. A to platí téměř pro všechny skladby tohoto mimořádně vyrovnaného alba.
Možná se časem přece jen shodneme, že nedosahuje geniality jedničky, ale na otázku, zda jde o potvrzení obrovského talentu Arcade Fire, si můžeme odpovědět již teď: Ano.
9/10
Neon Bible
My Body is s Cage
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář