Potomci lidí
14. 4. 2007
Jméno Alfonso Cuaróna je zřejmě povědomé jen fanouškům Harryho Pottera. Mexický režisér je totiž zodpovědný za zatím nejpovedenější filmové zpracování kouzelníka s jizvou na čele a díky jeho úspěchu se v Hollywoodu dostal k dalším zajímavým projektům. Jedním z nich je i temná sci-fi Potomci lidí, která je v odborných kruzích jedním z nejdiskutovanějších filmů. Proč?
Důvodů je hned několik a začít můžeme už u samotného námětu. Potomci nám předkládají temnou vizi budoucnosti, ve které se ženy staly neplodné. Stav trvá už osmnáct let a lidstvo pomalu, ale jistě vymírá. Na britských ulicích je udržován pořádek za pomoci totalitních metod a dostat se z Británie, nebo do ní, je takřka nemožné. V lesích se tak ukrývá spousta partyzánů, bezdomovců a ilegálních přistěhovalců. Není pro co žít, není k čemu vzhlížet. Svět je v rozkladu a Clive Owen spolu s Michaelem Cainem meditují a kouří trávu.
Rozjezd potomků je skutečně trochu pomalejší, ale Cuarón umí vyrobit atmosféru "dvacet let poté" se skutečně vlezlou přesvědčivostí a Londýn roku 2027 je až krutě uvěřitelný. Jenom si sáhnout. S opojením z jednoduché zápletky a autentické atmosféry se autor nespokojil, a tak po úvodní půlhodince prudce šlape na plyn a staví hrdinu před zásadní zlom. Na scéně se objevuje těhotná dívka. Je to zázrak, který se hodil do krámu jak vládě, tak partyzánům. Všichni náhle odhazují milosrdné masky a každý hraje sám za sebe. Clive Owen však slíbil své dávné lásce, že tohle dítě přivede na svět za každou cenu. A Clive svoje slovo plní, i kdyby to mělo znamenat průchod samotným peklem.
Potomci lidí jsou mile "oldschoolovým" návratem k tradici postapokalyptických filmů, zahalených do chladných odstínů, vynikajících hereckých výkonů a jednoduché, leč silné zápletky. Co je však háže směrem k absolutnímu hodnocení? Technické zpracování. Cuarón totiž využívá ruční kameru neobyčejným stylem a i v obrovských kulisách ostří až těsně na hrdinu, abyste neměli kam utéct. Proběhnete s ním skrz válečnou vřavu, snímanou jediným záběrem, který trvá přes pět minut a vybuchuje to v něm víc než ve filmech Michaela Baye (což mi připomělo slavnou scénu z baru Copacabana v Mafiánech). Ocitnete se zkrátka ve světě, který je špinavý, slizký a depresivní, ale nebude se vám chtít ven.
V éře vyumělkovaných efektů a samoúčelných akčních trivialit dávají Potomci Hollywooodu cennou lekci o tom, jak utrácet rozpočty se sedmi nulami. Cuarón sice většinu náročných scén podpořil GDIčkem, ale výsledek působí jako poctivá kaskadérská dřina a spousta piplání s modely. Pokud si chcete uchovat důvěru v kinematografii jako takovou a letos jste si žádný film ještě nekoupili, tohle je ten jediný důvod, proč byste to měli změnit. Určitě budete mít po zhlédnutí o čem přemýšlet.
10/10
Důvodů je hned několik a začít můžeme už u samotného námětu. Potomci nám předkládají temnou vizi budoucnosti, ve které se ženy staly neplodné. Stav trvá už osmnáct let a lidstvo pomalu, ale jistě vymírá. Na britských ulicích je udržován pořádek za pomoci totalitních metod a dostat se z Británie, nebo do ní, je takřka nemožné. V lesích se tak ukrývá spousta partyzánů, bezdomovců a ilegálních přistěhovalců. Není pro co žít, není k čemu vzhlížet. Svět je v rozkladu a Clive Owen spolu s Michaelem Cainem meditují a kouří trávu.
Rozjezd potomků je skutečně trochu pomalejší, ale Cuarón umí vyrobit atmosféru "dvacet let poté" se skutečně vlezlou přesvědčivostí a Londýn roku 2027 je až krutě uvěřitelný. Jenom si sáhnout. S opojením z jednoduché zápletky a autentické atmosféry se autor nespokojil, a tak po úvodní půlhodince prudce šlape na plyn a staví hrdinu před zásadní zlom. Na scéně se objevuje těhotná dívka. Je to zázrak, který se hodil do krámu jak vládě, tak partyzánům. Všichni náhle odhazují milosrdné masky a každý hraje sám za sebe. Clive Owen však slíbil své dávné lásce, že tohle dítě přivede na svět za každou cenu. A Clive svoje slovo plní, i kdyby to mělo znamenat průchod samotným peklem.
Potomci lidí jsou mile "oldschoolovým" návratem k tradici postapokalyptických filmů, zahalených do chladných odstínů, vynikajících hereckých výkonů a jednoduché, leč silné zápletky. Co je však háže směrem k absolutnímu hodnocení? Technické zpracování. Cuarón totiž využívá ruční kameru neobyčejným stylem a i v obrovských kulisách ostří až těsně na hrdinu, abyste neměli kam utéct. Proběhnete s ním skrz válečnou vřavu, snímanou jediným záběrem, který trvá přes pět minut a vybuchuje to v něm víc než ve filmech Michaela Baye (což mi připomělo slavnou scénu z baru Copacabana v Mafiánech). Ocitnete se zkrátka ve světě, který je špinavý, slizký a depresivní, ale nebude se vám chtít ven.
V éře vyumělkovaných efektů a samoúčelných akčních trivialit dávají Potomci Hollywooodu cennou lekci o tom, jak utrácet rozpočty se sedmi nulami. Cuarón sice většinu náročných scén podpořil GDIčkem, ale výsledek působí jako poctivá kaskadérská dřina a spousta piplání s modely. Pokud si chcete uchovat důvěru v kinematografii jako takovou a letos jste si žádný film ještě nekoupili, tohle je ten jediný důvod, proč byste to měli změnit. Určitě budete mít po zhlédnutí o čem přemýšlet.
10/10
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář