Jdi na obsah Jdi na menu
 


Potomci lidí

14. 4. 2007
Jméno Alfonso Cuaróna je zřejmě povědomé jen fanouškům Harryho Pottera. Mexický režisér je totiž zodpovědný za zatím nejpovedenější filmové zpracování kouzelníka s jizvou na čele a díky jeho úspěchu se v Hollywoodu dostal k dalším zajímavým projektům. Jedním z nich je i temná sci-fi Potomci lidí, která je v odborných kruzích jedním z nejdiskutovanějších filmů. Proč?
Důvodů je hned několik a začít můžeme už u samotného námětu. Potomci nám předkládají temnou vizi budoucnosti, ve které se ženy staly neplodné. Stav trvá už osmnáct let a lidstvo pomalu, ale jistě vymírá. Na britských ulicích je udržován pořádek za pomoci totalitních metod a dostat se z Británie, nebo do ní, je takřka nemožné. V lesích se tak ukrývá spousta partyzánů, bezdomovců a ilegálních přistěhovalců. Není pro co žít, není k čemu vzhlížet. Svět je v rozkladu a Clive Owen spolu s Michaelem Cainem meditují a kouří trávu.
Rozjezd potomků je skutečně trochu pomalejší, ale Cuarón umí vyrobit atmosféru "dvacet let poté" se skutečně vlezlou přesvědčivostí a Londýn roku 2027 je až krutě uvěřitelný. Jenom si sáhnout. S opojením z jednoduché zápletky a autentické atmosféry se autor nespokojil, a tak po úvodní půlhodince prudce šlape na plyn a staví hrdinu před zásadní zlom. Na scéně se objevuje těhotná dívka. Je to zázrak, který se hodil do krámu jak vládě, tak partyzánům. Všichni náhle odhazují milosrdné masky a každý hraje sám za sebe. Clive Owen však slíbil své dávné lásce, že tohle dítě přivede na svět za každou cenu. A Clive svoje slovo plní, i kdyby to mělo znamenat průchod samotným peklem.
Potomci lidí jsou mile "oldschoolovým" návratem k tradici postapokalyptických filmů, zahalených do chladných odstínů, vynikajících hereckých výkonů a jednoduché, leč silné zápletky. Co je však háže směrem k absolutnímu hodnocení? Technické zpracování. Cuarón totiž využívá ruční kameru neobyčejným stylem a i v obrovských kulisách ostří až těsně na hrdinu, abyste neměli kam utéct. Proběhnete s ním skrz válečnou vřavu, snímanou jediným záběrem, který trvá přes pět minut a vybuchuje to v něm víc než ve filmech Michaela Baye (což mi připomělo slavnou scénu z baru Copacabana v Mafiánech). Ocitnete se zkrátka ve světě, který je špinavý, slizký a depresivní, ale nebude se vám chtít ven.
V éře vyumělkovaných efektů a samoúčelných akčních trivialit dávají Potomci Hollywooodu cennou lekci o tom, jak utrácet rozpočty se sedmi nulami. Cuarón sice většinu náročných scén podpořil GDIčkem, ale výsledek působí jako poctivá kaskadérská dřina a spousta piplání s modely. Pokud si chcete uchovat důvěru v kinematografii jako takovou a letos jste si žádný film ještě nekoupili, tohle je ten jediný důvod, proč byste to měli změnit. Určitě budete mít po zhlédnutí o čem přemýšlet.

10/10
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář